Zegama-Aizkorri 2019 z mého pohledu :-)

Zegama-Aizkorri je top legendární světový trailrunningový závod. Baskové dávají závodu atmosféru, která je neopakovatelná a jedinečná. V lońském roce, jsem se na stará kolena už jako veterán poprvé vydal na sever Španělska, abych si dokud ještě solidně běhám tuhle legendu odškrtnul. Zaběhl jsem 11 flek, 4h09´ a říkal jsem si, že tam byla rezerva hlavně v sebězích. Letos jsem už měl ambice o trochu nižší a přemýšlel jsem, že běžet pod 4h20´a kolem 20 místa by bylo fajn. A jak to bylo? Už před startem bylo jasné, že budou na Zegamě extrémní podmínky a bude to nejteplejší ročník v historii závodu. Sucho a vedro bylo opravdu pekelné. V samotném závodě jsem prošel nejdříve jakoby rájem a v posledním seběhu naopak peklem. Strategii jsme si s Ondrou Fejfarem stanovili jasně, začít velmi rozumně, ba dokonce pod své možnosti a pod Aizkorri se uvidí jaké budeme mít nohy. 

Start: Rozklus, do trenek jsem hodil několik energetických gelů, solné tablety a softflask 250 ml. Prodral jsem se na start mezi Kiliana a Remiho, zahrála nějaká cimbálovka, milion diváků, bum a jde se na to. Jeden okruh v Zegamě a šup do prvního kopce. Běžíme dle plánu relativně na pohodu a motáme se kolem 30. fleku. 

ULTZAMA: První občerstvovačka na cca 7 km. Pohoda, máme skupinku, tempo se ustálilo a začali jsme pomalu předbíhat borce před námi. 

ATABARRETA: Zde začíná první hlavní stoupání na Aratz. Běží se mi skvěle, skoro zadarmo a začínám už dobíhat opravdu favority závodu Jana Margita a další. Vypiju celý kelímek a mažu dál.

ARATZ: A teď v dlouhém ale běžeckém stoupání na Aratz se mi už zdá, že něco není v pořádku. Kua já dobíhám a předbíhám už fakt docela hvězdy trailrunningu Alexis Sevennec, Peter Enghdal a nakonec si pod vrcholem mažu na chleba i Stiana Argrmund Vik. Pořád se mi zdá, že ale běžím vlastně volně, jako při tréninku, a proto mě ani nenapadne zvolnit. To byla osudová chyba o které napíšu v závěru. Na vrcholu Aratzu jsem cca v čase 1h37´už v top ten.

SANCTI SPIRITU: Pace k legendární jeskyni mi dělá Stian a k mému překvapení jsem s ním schopný držet krok i v relativně těžkém seběhu. Vedro a technická náročnost si vybírá další oběť v podobě Remi Bonnet, kterého míjíme v polovině klasání. Průběh jeskyní je za trest, člověk je najednou ve tmě, šlape po obrovských valounech a čeká, až si zvrtne nohu :-) Za jeskyní měním u kluků Fejfarových lahve s vodou, prudká levá a začíná stoupání tunelem diváků na Aizkorri. Vuelta hadr!

AIZKORRI: 2h19´ Jsme už za polovinou závodu a stoupaní na Aizkorri mi stále chutná, i když po vice než 2 hodinách už je únava i velké vedro cítit. Každopádně se stále pohybuju pár vteřin za Stianem (4. v cíli) a se mnou běží další dva Španělé z nichž jeden doběhne do cíle na 5. fleku. Na vrcholu Aizkorri už na občerstvovačce piju drink :-) s local matador Aritz Egea a jsem na 9. místě. Ztráta na vedoucího Kiliana je už velká přes 7 minut, ale zase relativně malá na 2. místo 3 minuty a na 5. flek dokonce jen 1 minuta. 

AKETEGI: 2h29´a 8. flek. Mezi Aizkorri a Aketegi je nejtechničtější úsek závodu. Přebíhá se opravdu velmi technicky náročný hřeben a já mám štěstí, že zde mohu následovat Aritze, který to tam zná jak svý boty. V loni jsem tam byl sám a bylo to trápení spojené s hledáním správné cesty ve skalách. Jedna věc byla ale stejná, že mě při stoupání a překračování skalek občas chytil malej křeček. S tím jsem ale tak nějak počítal a věřil, že se to zase dole srovná.

Seběh a dlouhá "rovina" přes Oltze na Urbii: 9. flek 3h02,38" Seběh z Aketegi je relativně krátký, ale o to prudší. Pokud se pak podle profilu někdo těší na pětikilometrovou rovinu, tak té tam v reálu moc není. Snad jen kolem Oltze je to tak pětistovka po placaté louce a jinak stále zatáčky a skalky nahoru-dolu. Pohybuju se okolo 8. místa, 6. flek na dohled a pořád si říkám sakra dobrý. Slunce neskutečně pálí, dávám solné tablety, poliju se vodou a mažu dál.

Andraitz: 10. flek 3h16,22" Poslední těžký kopec závodu je v podstatě pohodové stoupání po široké louce. Slunce tu neskutečně pere..... Na Urbii mám stále dvouminutový náskok na svůj loňský čas, ale ve stoupání na Andraitz už cítím, že jdu tužku. Předbíhá mě Alexis Sevennec a na posledním vrcholu jsem už ve stejném času jako v loni. I tak je to stále super a 5. místo je jen minutu přede mnou!  

MOANO, OAZURTZA: Začíná zhruba 50 minutový seběh do cíle. Na vršku Adraitzu si říkám, chlape máš toho už celkem dost, ale je to ted už jen dolů a top 5 na dosah. Pouštím to dolů,ale během pár minut zjištuju, že mě začínají brát malé křeče, což by nebyl až takový problém. Daleko horší je, že mi začíná opravdu hodně docházet energeticky. Začíná boj ne o umístění a čas, ale o doběhnutí do cíle :-( Ještě do Moana 3h40´ 11 flek běžím obstojně a předbíhá mě jen Španěl Iňarra. V posledních 30 minutách závodu už to však nešlo. Několikrát jsen i v seběhu přešel do chůze, na občestvovačkách jsem prostál také nejaký čas a dvakrát jsem si vymáchal hlavu ve studeném potoku :-) Suma sumárum mě postupně předběhlo dalších 7 lidí, což mi bylo v tu chvíli úplně jedno :-) 

CÍL: 18. flek 4h18´Poslední 2 kiláky už vím, že to nějak doběhnu a sám pro sebe si říkám: "ty seš ale starej blbec. Místo aby sis udělal závod na pohodu a doběhnul lépe a bez žaketu, tak uděláš ve stoupání na ARATZ takovou chybu"! V cíli je snad 40 stupňů ve stínu a já jsem rád, že už nemusím nikam běžet :-)

Výsledky zde

Tak abych to nějak v globálu zhodnotil:

1) Čas i umístění je nakonec takové, jaké jsem si před startem stanovil, ale po průběhu závodu být spokojený nemůžu.

2) Výsledek mě stálo stoupání na Aratz, které jsem celé běžel jen 35" za Kilianem jako druhý nejrychlejší ze všech a to byla zásadní chyba. I když se mi zdálo, že běžím furt v pohodě, tak prostě běžet tenhle skoro 25 minut dlouhej kopec v podstatě stejně jako Kilian a rychleji než Stian, Peter, Bartek, Aritz, Margarit, Alexis a dalsí prostě ve svých letech už nemůžu! :-( 

Jasně, kdo neriskuje nic nevyhraje, ale tady prostě moje závodní srdce ošálilo rozum. Dalo by se říct, že za trochu slávy s velkýma hvězdama na Aratzu jsem v závěrečné půlhodině závodu draze zaplatil.

Ještě k Ondrovi Fejfarovi: Ondra si vybral nováčkovskou daň a i když se celý závod pohyboval okolo 20-25. místa, tak mu bohužel závěrečný seběh nevyšel stejně jako mně. Možná jsem ho i nechtěně ovlivnil zrychlením po 2 občerstvovačce a to mohlo hrát s velkým vedrem v závěru roli. Každopádně Ondra ještě neřekl na Zegamě poslední slovo a věřím, že v příštích letech naplno využije svůj potenciál a udělá nejenom zde top výsledek na který určitě má.

No nic, je to další střípek do mozaiky trenérských a závodních zkušeností a jdeme do dalšího dobrodružství :-) Za měsíc se vydáváme na MEXA TRAIL, kde zdolám 2 vulkány a nejvyšší horu Mexika Pico de Orizaba :-) 

Za fotky děkuji: Pavel Fejfar / Miro Cerqueira / Prozis